1.Uzávěrka SV a KV Praha 2018

Zpravodaj 4/2006

40 let novofundlanďanů

Skončil se nejen rok 2006, ale také 4. desetiletí existence našeho klubu. A to je důvodem k rekapitulaci. Před 40ti roky byl znovu založen klub chovatelů Novofundlanďanů. Říkám-li znovuzaložen, chci tím vyjádřit, že chov našeho plemene má v našich zemích víc než stoletou tradici, (nejstarší dochovaný standard mám z roku 1903), chov přežil i II. světovou válku a chovatelé byli sdruženi samozřejmě v chovatelském klubu. Chov, kromě jediného plemeníka, však nepřežil počátek 50. let a s chovem zanikl i tehdejší klub.

Příčinou zániku nebyl jen komunistický režim, jak by se rádo uvádělo,ale prostá lidská řevnivost a hamižnost. I když nyní máme co oslavovat, uvádím to jako memento, abychom si byli vždy vědomi, že něco vybudovat trvá léta a generace, ale „rozvrtat", zničit to lze v neuvěřitelně krátkém čase.

Náš klub prošel od svého vzniku mnohými přerody, většinou direktivně ovlivněnými minulým režimem. I když Novofundlanďan nikdy nebyl vysloveně módní plemeno, přesto jeho chov zažil prakticky v každém desetiletí opakovaná období vzrůstu a s tím i klubové prosperity. Po jeho vzniku nástup nových nadšených aktivních chovatelů přispěl k rozvoji v první polovině 70. let, kdy začala i krásná tradice speciálních výstav. Následoval útlum po drastickém omezení chovné základny. Nejprve díky zavedení, na tehdejší dobu „astronomických" poplatků za držení psa ve městech, následně po převelení Novofundlanďanů pod Svaz pro spolupráci s armádou, kdy naprosto nereálné požadavky „khaki mozků" dále decimovaly naše řady. Systematičnost a řád SVAZARMu měly ale i své kladné stránky a tak nástup 80. let byl opět ve znamení rozvoje chovu a s ním i klubového života. Bohužel to ale mělo i své omezení.

Po roce ‘89 nastal přechodný nárůst zájmu o velká plemena, což spolu s naprostým uvolněním poměrů resp. cestování nabídlo netušené možnosti. Po hříchu tehdejší vedení klubu i chovatelé tyto možnosti ani zdaleka nevyužilo a naopak došlo k rozštěpení vznikem druhého chovatelského klubu. Pro plemeno zapisující mezi 80-120 štěňaty ročně je to nejen luxus, ale naprostý nesmysl. V našem národě je však bohužel tradicí, že soudržnost existuje pouze tehdy, drží-li nás někdo pevně pod krkem a s uvolněním poměrů dochází k rozkladu. Druhá polovina 90. let tak byla opět ve znamení útlumu. Klubové výstavy byly spíše tryznami s minimální účastí a konaly se za nezájmu diváků. Tento vývoj vedl k částečné změně vedení klubu v roce 1999. Bohužel však ne všichni tento nový trend akceptovali. Nicméně 90% členů klubu na výroční členské schůzi v roce 2000, což byla účast naprosto nebývalá, schválilo nové stanovy a nový status klubu, určující další směr vývoje na mnoho let dopředu.

Nyní po 6ti letech můžeme říci, že se nám to společně daří. Chov se dostal na nebývalou úroveň. Viz např. ocenění německé hlavní poradkyně chovu a mezinárodní rozhodčí paní Karin Butenhoff-Taufertshöfer při zhodnocení poslední klubové výstavy. Díky kontinuální snaze některých chovatelů při importech a krytí v zahraničí a za současného využití toho lepšího z domácího chovu je naše chovná základna nejen dostatečně početná, ale i dostatečně různorodá a postavená na zdravých kořenech. Přispívá k tomu i způsob výběru chovných jedinců našich bonitací, která např. velmi ocenila předsedkyně sboru německých rozhodčích Brigite Greissler, která se účastnila jako host naší bonitace v Srnčí a jen zalitovala, že např. podobný způsob přezkušovaní povahy nemají u nich. Toto vše při prozíravém vedení chovu a rozumném chovatelském přístupu je obrovským příslibem do budoucna.

Zcela jinou kapitolou je zábavně - pracovní část naší činnosti. Pociťuji ohromné uspokojení, když vidím tu různorodou směsici lidí i psů, kteří se na společných setkáních, jako jsou např. Dobřany nebo Hostouň, skutečně baví a relaxují a zrovna tak jejich psi. A že přitom nepřijde zkrátka ani pracovní využití Fundláků, ať se již jedná o klasický výcvik nebo vodní záchranu. I když vůdčími osobnostmi výcviku jsou v první řadě dva naši členové, je třeba ocenit snahu mnoha ostatních. Spolupráce s Thomasem Schreiberem z BAG-RHV nás ve vodním výcviku dostala na zcela jinou úroveň a společné předváděcí akce jsou takříkajíc „třešinkou na dortu", která pro popularisaci Novofundlanďanů a našeho klubu i v zahraničí dělá opravdu moc.

Z hlediska společenské presentace jsou naše výstavy nádherné oslavy Novofundlanďanů a setkáním lidí, kteří kromě presentace krásných a hlavně ušlechtilých jedinců si mají vždy co říci. Nemohu zapomenout na slova amerického rozhodčího a presidenta Amerického Novofundland Klubu Rogera Freye, který po loňské výstavě v Praze při svém odletu řekl: "Posuzoval jsem vícekráte v Evropě a tedy z vlastní zkušenosti vím, že družnost lidí na evropských výstavách je nesrovnatelně větší než v Americe, kde míra komercialisace něco podobného neumožňuje. Ale to co jsem zažil, nejen na výstavě, ale i večer na výstavišti u vás v Čechách je něco naprosto nepředstavitelného a nikdo mi tu atmosféru nebude věřit. Máte krásné psy s vynikajícím pohybem, které ale málokdo umí předvést. Vaši psi mají vynikající povahy a i jejich majitelé jsou schopni se nádherně bavit." Takové ocenění se dobře a rádo poslouchá. Rád říkám: "Dej Bůh, aby tento stav trval věčně!" Ale po téměř 40tileté zkušenosti musím dodat, že Bůh sice dá, ale zda se to zachová, záleží na lidech.

A proto nám všem přeji nejen k Novému roku 2007, ale i do dalších let, aby tato společná radost nejen s našimi psy, ale i celé „psí" společnosti trvala stále.

Vytisknout E-mail