Jste zde:  
||
||
||
||
Existuje rozhodčí 'specialista'?

1.Uzávěrka SV a KV Praha 2018

1/2001

Existuje rozhodčí 'specialista'?

Řád Českomoravské kynologické unie pro jmenování rozhodčích vychází ze stejného předpisu FCI. Spolu s Výstavním řádem řeší základní otázky týkající se rozhodčích od zařazení mezi čekatele, přes rozšiřování aprobací až po jejich práva a povinnosti.

Řád Českomoravské kynologické unie pro jmenování rozhodčích vychází ze stejného předpisu FCI. Spolu s Výstavním řádem řeší základní otázky týkající se rozhodčích od zařazení mezi čekatele, přes rozšiřování aprobací až po jejich práva a povinnosti. Řád se také zabývá dělením rozhodčích a to:

  1. Podle aprobací:
    1. rozhodčí pro jedno nebo více plemen
    2. skupinový rozhodčí - posuzuje jednu nebo více skupin FCI
    3. univerzální rozhodčí (na základě splnění podmínek daných FCI má povoleno posuzovat všechny skupiny FCI včetně národních neuznaných plemen)
  2. Podle zařazení:
    1. národní rozhodčí - posuzuje všechny typy výstav na území ČR
    2. mezinárodní rozhodčí - má právo posuzovat na mezinárodních výstavách v zahraničí a navrhovat CACIB

Tolik oficiální předpisy. Na celou oblast je ale možné se dívat i z jiného pohledu a je nutno přiznat, že právě tento pohled bývá z hlediska chovatelských klubů v celém světě ten podstatný. Jsou totiž rozhodčí, kteří jsou považováni za specialisty na určité plemeno. Práce rozhodčího se opírá o základní normu určitého plemene, tedy o jeho standard. Znalost standardu je samozřejmě nesmírně důležitá, ale sama o sobě nestačí. Rozhodčí také musí znát anatomii a fyziologii psa. Nestačí se ale jen teoreticky "nadrnčet" standard a jména kostí a svalů. Rozhodčí, hodný toho jména musí být schopen dávat jednotlivé věci do souvislostí, musí umět aplikovat standard na určitého jedince. Ten, kdo má výše uvedené schopnosti a znalosti asi dokáže na slušné úrovni bez větších problémů posoudit každé plemeno. Rozhodčí, označovaný za specialistu ale ví a má zažitou řadu dalších věcí. Má detailní znalosti o vývoji plemene a uvědomuje si tedy, co se skrývá za požadavkem na určitý exteriérový znak. Běžný rozhodčí na teriéry ví, že srst řady z nich má být tvrdá a že se upravuje trimováním. Ten, koho bychom nazvali specialistou ví, že ona drsná srst a typ úpravy vychází z podnebí v zemi původu (Anglie, Skotsko, Irsko) a z původního pracovního zaměření. Teriéři byli psi lovečtí a museli být odolní proti nepřízni počasí. Rychlé přelínání tedy nebylo příliš žádoucí. Ideální byla srst, která se uvolňovala postupně a na základě vnějšího podnětu. Původní teriéry nezbavoval odumřelé srsti trimovací nůž, ale křoví nebo stěny nory. To všechno specialista na teriéry ví a také ví, jak se srst má správně upravovat a jak se mění v návaznosti na časový odstup od úpravy i ve vztahu k jednotlivým tělním partiím. Omlouvám se za to, že v povídání určeném pro majitele a chovatele novofundlandských psů hovořím o teriérech. Je to ale o tom, na co je kdo specialista a také o srozumitelném příkladu. To, co platí o srsti u teriérů platí i o všech exteriérových znacích i povaze jednotlivých plemen. Rozhodčí - specialista prostě má teoretické i praktické znalosti daleko sahající nad rámec standardu plemene. Takový "specialista" dokáže vystihnout podstatu plemene a dokáže také oddělit líbivé a módní od standardního. Jeho přístup bývá většinou přísnější a tituly od něj získané také bývají velmi ceněny. Nelze říci, že specialistou na určité plemeno je automaticky rozhodčí, který je chová a také nelze říci, že za specialistu nemůže být považován rozhodčí, který plemeno nechová. Už to, že naše řády termín rozhodčí-specialista nepoužívají dokazuje, že je to oblast, která se obtížně měří a tedy i zakotvuje do příslušné nomenklatury. Označení specialista si rozhodčí musí vysloužit. Jsou rozhodčí s řadou aprobací, které nelze považovat za specialisty na žádné plemeno a jsou rozhodčí s aprobací na řadu plemen a jsou u většiny z nich považováni za specialisty.

Celá oblast má ještě jedno hledisko. Specialisté, jak sám název říká, se často zaměřují na jedno nebo malou skupinu plemen. Jejich znalosti jsou ohromné, ale velmi úzce zaměřené. Jedná-li se o početné plemeno obsazující na velkých výstavách celý kruh, můžeme jej potkávat pravidelně. Jedná-li se o plemeno méně početné, není o takového rozhodčího, z hlediska systému delegování a placení nákladů na rozhodčí na našich výstavách příliš velký zájem. Pořadatelé zcela pochopitelně chtějí člověka použitelného pro více plemen a chovatelský klub nemusí mít tolik peněz, aby byl schopen sám nést náklady na všech výstavách. Většina klubů to řeší tím, že se opravdové specialisty snaží delegovat na svoje klubové a speciální výstavy. Moudrý chovatel a majitel psa rozhodčího specialistu ocenění a přijme i přísnější hodnocení. Možná i proto bývají právě klubem pořádané výstavy středem zájmu vystavovatelů.

Vladimíra Tichá - Předsedkyně sboru rozhodčích ČMKU

Vytisknout E-mail