Jste zde:  
||
||
Nejen DKK může být příčinou pohybových potíží

Články

Nejen DKK může být příčinou pohybových potíží

Protože bych byl rád, aby se mnozí chovatelé vyvarovali stejné chyby, které jsem se dopustil do určité míry i já, rozhodl jsem se napsat tento článek. Současně jsem požádal i o odborné stanovisko a stručnou diagnózu i veterinárního lékaře a odborníka na diagnostiku ortopedických problémů u psů MVDr. Vítězslava Nováka - jeho článek naleznete zde.

Takže k celému problému jsem se odhodlal napsat takové všeobecné povídání z pohledu majitele a chovatele, které by osvětlilo hlavní příznaky, nebo chcete-li vizuální projevy obecně. Totiž, když Váš pes ve stáří špatně chodí, nemusí to nutně vždy znamenat, že je to důsledek jen jeho dysplazie! Často jsem se setkal s názorem některých majitelů psů velkých a obřích plemen v obecné rovině (netýká se to totiž jenom plemene NF), že jejich pes na zadní chodí špatně především proto, že on má vlastně větší nebo menší stupeň dysplazie a tak „se s tím holt musíme smířit". Ale mnozí si ani neuvědomí, že záleží především na tom, jak špatně se pohybuje! Jak klade tlapky, jakou má ohebnost zadních končetin, jakým způsobem se z lehu staví na všechny čtyři apod. Snad se mi dále podaří objasnit srozumitelně celou podstatu takových potíží.

Jak většina z vás možná ví, je členem naší rodiny i novofundlanďák Cliff, který se, jak všichni doufáme, dožije 3. června úctyhodných 14-ti let! Do svých dvanácti let to byl pes velice hyperaktivní, skákal přes vysoké překážky (někdy z místa 150 cm i více), neúnavně běhal, plaval, tahal náklady, ať už na vozíku, nebo na saních, v pískovně skvěle šplhal po skalách, prostě pes doslova a do písmene k neutahání. Pozvolna se však u něj začala projevovat zhoršená pohyblivost zadních končetin, která se postupem času stále zhoršovala. I já jsem ze začátku patřil k těm pošetilcům, kteří to přičítali jen a jen stařeckým artrotickým změnám pohybového aparátu. Vždyť i já mám velice často problémy se z horizontální polohy dostat do polohy vertikální, ještě to s vrzáním, loupáním a bolestí nějak rozchodit a dostat se tak do provozuschopného stavu na celý další den. A to je mi, přepočteno na psí věk, zhruba 8 roků! Když jsem navíc k tomu všemu připočetl v pěti letech diagnostikovanou DKK 2/1, asi jsem se moc divit ani nemohl. Když se však stav pohybového aparátu stále zhoršoval, začal jsem si důsledněji všímat způsobu jeho pohybu. Navíc celkový zdravotní stav a entuziasmus Cliffa mě donutily dívat se podstatně pozorněji a opravdu pečlivě tyto projevy studovat. Přestože nejsem veterinární odborník a rozhodně bych se neodvážil něco takového diagnostikovat, dospěl jsem k závěru, že na vině rozhodně nebude ani artróza ani dysplazie. Pes, který ve stáří trpí větším či menším stupněm DKK by se pohyboval sice hůře, ale normálně by ohýbal hlezna a tlapky by celkem rovnoměrně našlapovaly. Jenomže u Cliffa byl pohyb končetin strnulý, toporný, s minimální ohebností kloubů. Navíc se jeho zadní stavějí kolměji, jakoby se ztrácelo jejich zaúhlení. Při pohledu zezadu se také pohyboval stále nevyzpytatelně, střídavě úžeji nebo až příliš široce, jakoby s určitou ztrátou koordinace, v některých momentech měl dokonce postřehnutelný problém s rovnováhou, což se navíc přenášelo i na pohyb končetin předních. Nejvýrazněji se to projevovalo v pomalém pohybu, tzn. v chůzi. Při cvalu se tato koordinace zlepšila. Co mě však zejména znepokojovalo a zaráželo, bylo doslovné „škobrtání" o drápy, někdy i o nártové části zadních tlapek! Vždy nejdříve zavadil o přední část a teprve potom položil tlapu na polštářky. A z toho především tak vyplývala ona nekoordinovanost pohybu. Navíc i poloha ohonu začala být do určité míry nestandardní, byl jakoby prodloužením křížové kosti, ve vodorovné linii a teprve potom se ohýbal k hleznům. Byla to nepřirozená poloha a zdál se u kořene i méně pohyblivý. Dalším průvodním jevem bylo, že při pohybu, byť i mírném, se u něj začala projevovat výrazně zvýšená dechová frekvence. Nebyly to typické projevy jakési dušnosti, ale spíše vliv snížené pohyblivosti a do jisté míry i bolestivost. Navíc se začala projevovat jako následný příznak neúměrně a neobvykle zvýšená plynatost, což svědčilo o pravděpodobném zhoršení trávicího cyklu.

Všechny tyto vnější projevy mě proto utvrdily v názoru, že celý problém je s největší pravděpodobností spojen s páteří a tím i s nervovým systémem našeho, jinak stále vitálního Cliffa. Rozhodl jsem se ho tedy nechat důkladně a především odborně vyšetřit. Rentgeny odhalily podstatu všech těchto pohybových obtíží. Protože jsem si netroufl popsat celou tuto problematiku z hlediska veterinární diagnostiky, požádal jsem MVDr. Vítězslava Nováka, aby se pokusil tento problém osvětlit pro širší chovatelskou veřejnost. Domnívám se totiž, že s podobnými pohybovými projevy se mnohdy dá alespoň něco dělat, a to ať už medikamentózně, nebo pokud je pes mladší i operativně. Já musím, bohužel, díky vysokému věku svého věrného fundláka Cliffa, vše řešit pouze tím prvním způsobem. Výše zmíněné obtíže se u něj začaly objevovat skutečně až ve velice pokročilém věku. Do svých 12 let to byl pohybově velice aktivní pes a opravdu vážné to začalo být až poslední rok, kdy chirurgický zásah je již prakticky nereálný. Ale věřím, že tento článek přispěje především k tomu, že alespoň někteří chovatelé dokážou po těchto informacích podchytit již první příznaky pohybových problémů svého chlupatého miláčka a uvědomit si, že toto není problém dysplazie ale záležitost ryze neurologická. Tento druh onemocnění není zdaleka závislý na věku. Nutno dodat, že postihuje těžší plemena psů a je dosti častý u německých ovčáků. Může se tak objevit podstatně dříve, třeba i ve věku, kdy stojí za to celou věc radikálně řešit ještě operativní cestou. Obzvláště, když je pes v tak dobrém zdravotním stavu jako je ten náš „dědek", což se ukázalo i díky poměrně důkladnému vyšetření krve a orgánů! A určitě každý z nás má za cíl, zajistit svému psovi důstojné stáří! Přece jen s námi strávil v dobrém i zlém kus života a dal nám tolik lásky. Zatím mohu zodpovědně říci, že Cliffův stav se lepší a doufám, že si ještě užije nějaké ty pěkné chvíle se svými parťáky Darésem a Fabriciem.

Vytisknout E-mail