Vzhledem k tomu,že novofundlandský pes spadá do skupiny, která je touto nemocí ohrožena a též proto že se tato choroba už v našem chovu vyskytla.Z těchto důvodů jsem pátral v dostupné veterinární literatuře a čtenářům předkládám stručný výtah z této literatury, který může pomoci určit majitelům zvířat příznaky a snížit riziko vzniku této choroby.

Juvenilní (štěňěcí) panostitida (zápal okostnice) je spontánně vzniklé onemocnění dlouhých rourkovitých kostí. Vyskytuje se u mladých psů velkých plemen. Vzácně se může objevit i u malých plemen psů. Projevuje se obvykle ve věku 5 - 12 měsíců. Častěji bývají postiženi psi než feny.

Předpokládané příčiny vzniku tohoto onemocnění jsou rychlý růst, bakteriální a virová osteomyelitida, metastázy z hnisavého ložiska, dědičné dispozice, přechodné cévní abnormality, alergie, metabolické poruchy, autoimunitní reakce po virových infekcích, hyperestrogenizmus a stres.

Postižená zvířata vykazují náhle vzniklé, mírné až silné kulhání, které si někdy majitel omylem spojuje s traumatem (skok, náhlý pohyb) . Kulhání může být nepřetržité a nebo občasné a postihuje jednu nebo více končetin. Typickým nálezem při diagnóze je výrazná bolestivost dlouhých kostí na pohmat, a to nejen na končetině, na kterou pes kulhá, ale též na končetině na druhé straně. Panostitida se většinou projeví nejdřív na hrudních končetinách. Nejčastěji postihuje ramenní kost, ale též loketní, vřetenní,stehenní a holenní kost.Onemocnění  obvykle z jednoho místa zmizí a objeví se na druhém místě. Tento cyklus probihá v 2 - 3 týdenních intervalech s krátkými přestávkami mezi epizodami. Klinické příznaky, jako je výrazná bolestivost kostí, občasná horečka, letargie či anorexie, většinou samy vymizí, jak zvíře dosáhne věku 18 - 20 měsíců.

Toto onemocnění se diagnostikuje na základě anamnestických údajů klinického vyšetření. Diagnóza se dá potvrdit rentgenologicky.Pokud majitel zjistí podobné příznaky neměl by váhat s návštěvou veterinárního lékaře.

Terapie je symptomatická s cílem zmírnit bolest a uklidnit zápal. Důležitý je klid, podávání nesteroidních protizápalových léků, případně antibiotík. Jak bylo uvedeno už předtím, i při úspěšné léčbě dochází ve více případech k obnovení klinických příznaků, což klade velkou zátěž na majitele zvířete, avšak prognóza z hlediska úplného uzdravení bez následků je velmi dobrá.