Pohoda, klídek a ...

Předpověď počasí ukazovala na velmi teplý, možná až parný, den, a proto se nabízelo vyrazit někam k vodě. Místo k nejbližšímu koupališti jsme si nejen my vybrali výlet do Dubnice u Stráže pod Ralskem a následně k nedalekému Novodvorskému rybníku. Proč? No přece protože bylo potřeba poslušně vykoupat naše neposlušné novofundlanďany.

Sraz u Šimků byl plánovaný na 9:00. Přesný čas byl sice ohrožen z důvodu uzavírky silnice na Mimoň, kde se neuvěřitelným kouskem prezentoval fanatický kamionista se svým strojem, ale krátce po desáté už jsme byli kompletní - dorazili už i Jandovi.

Nástup

Program začal výcvikem poslušnosti na suchu. Teplota utěšeně stoupala a celá smečka se vydala na nedalekou louku. Psů bylo tentokrát opravdu hodně, a proto se celý program docela protáhl a byl také o to náročnější. Sedni, lehni, vstaň, pak vlevo vbok, čelem vzad, ještě ke mně a aport a šlo se na sváču.
Po dobrůtkách, které se podobně jako my sjely z různých koutů a dálek, a po doplnění nezbytného množství tekutin, jsme se šli připravit k vodnímu výcviku. Hned za vrátky mají Šimkovi sestavu překážek k vodní záchraně. Bert prolezl rourou, která byla prokazatelně 3x menší než on, Hillary v rouře ani na okamžik nezaváhala a na druhém konci vzala panu Jandovi roha a naše Gachonka v ní pro jistotu usnula, byl tam přece příjemný chládek. Klasicky nejhodnotnější výkon samozřejmě podával Petr Šimek, který si kromě několika čistých průlezů rourou, připsal i cenu za mnohonásobné absolvovaní celé sestavy překážek.

Pohyblivá lávka

Překlápěcí lávka

Roura na spaní

A jelo se k rybníku!
Skoro všichni páni nalezli do neoprénů a začal postupně výcvik na vodě. Voda už byla příjemně teplá a proto se nabízela myšlenka k čemu neoprény? A odpověď? Při delším pobytu ve vodě prý není zima a navíc pes prý pána nepodrápe. Ale co pak pána má vlastně hnát k preciznímu výcviku, když mu je teplo a ani pes, který se po něm ve vodě sápe ho nepoškrábe? Až pánovi bude kosa, to bude pak fofr :)

Promenáda

Nácvik na prkně

Mám ráda vodu ...

Promenáda na hloubce, pak aport z vody a v okamžiku, kdy se šlo na surfové prkno spustil se déšť. Postupně ubývalo lidí na pláži a odcházeli se schovávat do aut. Ve chvíli kdy se déšť změnil v průtrž doprovázenou bouří, na břehu zůstal už jen fotograf pan Janda pod deštníkem, já s Gachonkou jsme začali hledat úkryt před deštěm, když se najednou z vody ozvalo „další", oba páni Šimkové si snad ani nevšimli špagátů vody ani hromů a blesků. Tomu se říká zapálení pro věc! Během našeho aportování a záchrany tonoucího se déšť uklidnil a šlo se na lodičku. No zkrátka: pro nás jako debutanty výcviku na vodě, bylo vše velkým zážitkem.

Martin Musil