| Rozhovor s C. Lorenzenem |
|
|
| Written by Jiří Janda |
| Sunday, 30 November 2003 01:00 |
|
There are no translations available. Vzhledem k tomu, že toto interview s panem Lorenzenem proběhlo v jeho mateřském jazyku, zveřejnili jsme jej, stejně jako v našem Zpravodaji v obou jazycích, tedy jak originál, tak i překlad. V neposlední řadě chceme, aby měl každý možnost si ověřit slova pana Lorenzena v původním znění a neměl pocit, že něco bylo vyřčeno jinak. Pan Lorenzen není pro naše členy klubu žádný neznámý. Pozvali jsme ho na naší jubilejní speciální výstavu 2000 jako rozhodčího a mnoho z našich vystavovatelů a diváků mělo také možnost ho poznat osobně. Při takovémto setkání má člověk moc na práci a strašně málo na další dlouhé řeči. A proto jsme se dohodli a nalezli čas na výměnu zkušeností. Protože s jinými členy DNK podnikl cestu do Ameriky, poprosili jsme ho o rozhovor, aby nám sdělil své pocity. Herr Lorenzen ist für unsere Klubmitglieder kein Unbekannter. Wir hatten ihn zu unsere Jubileumsspezialausstellung 2000 eingeladen als Richter und so viele von unseren Austellern und weiteren Zuschauern hatten auch die Möglichkeit Ihn persönlich kennen zu lernen. Bei solcher Begegnung hat man viel zu tun und ganz wenig Zeit für weitere lange Besprechungen. Und darum haben wir uns verabredet die Zeit zu dem Austausch der Erfahrungen zufinden. Weil er mit anderen Mitgliedern vom DNK eine sehr interessante Reise nach Amerika unternommen hat, haben wir Ihn um ein Interview gebeten, um uns seine Eindrucke mitzuteilen. J. Janda: Pane Lorenzen, Vy jste, dalo by se říci, podnikl studijní cestu do USA. Co Vás k tomu vedlo? Herr Lorenzen Sie hatten, kann man sagen, eine Studienreise in die USA unternommen. Was hat Sie dazu geführt?
C. Lorenzen: V USA je pravidelně na jaře hodně velká speciální výstava Novofundláků.
J. Janda: Když říkáte, hodně velká
výstava, co tím myslíte. Mohl byste to blíže popsat?
C. Lorenzen:
Tohoto představení, které trvalo několik dní, se zúčastnilo 800
vystavovatelů se svými novofundláky. To byla nejlepší příležitost k
nabytí přehledu o americkém chovu. V poslední době se často mluví o
tzv. americkém novofundlákovi, případně o novofundlákovi amerického
typu. Je vždy dobré, když se můžete osobně přesvědčit o tom, jak vypadá
situace.
J. Janda: Pro tolik psů
je potřeba dost místa. Jsou výstavní kruhy v Americe také tak malé, jako vidíme často v Evropě?
C. Lorenzen:
Ne, vůbec ne, byl tam velký, perfektně vybavený prostor kolem hotelu
extratřídy. Výstavní kruh byl velice velký (asi 40x30 metrů) a ozdoben
květinami. Tři strany byly obstaveny sedadly, které byly k dispozici
návštěvníkům a divákům. Na čtvrté straně byl postaven velký stan, v
kterém mohli být jen vystavovatelé a vlastníci zrovna předváděného psa.
Stan byl 40x10m velký. Kromě toho byl ještě jeden větší stan na kraji
výstavního prostoru jen pro kartáčování a stříhání psů. Samozřejmě bylo
u hotelu asi 10 malých dřevěných stolů, každý s jedním vodním kohoutkem
ke koupání a mytí psů. V USA jsou psi často před každým výstavním dnem
koupáni, fénování a samozřejmě pořád stříháni a kartáčováni. Rozdělení
tříd je v USA šiřší než u nás v Evropě. Je rozlišováno mezi pracovními
třídami a výstavními třídami. Nám bylo řečeno, že psi, kteří prý nejsou
zrovna krásní, jsou předváděni v pracovní třídě (toto není žádný pes na
vystavování, ten se hodí jen na práci), závěr který vůbec není pravdivý.
J. Janda:
Chcete tím říct, že všichni psi jsou připravováni tak, jako psi pro
pohovku? Pro mě nejen jako pro rozhodčího, ale také pro chovatele,
který je denně přes 30 let v kontaktu s novofundláky, je to
nepředstavitelné, že "vodní pes", který je od přírody na špatné počasí
zvyklý, je takto obstaráván. Mimoto vidím jako rozhodčí, že takto
opečovávaná srst není jen proti standardu, ale člověk poté může těžko
určit zda takto koupaná, fénovaná, stříhaná a event. lakovaná srst v
mometálním stavu normálně odpovídá standardu v přírodním stavu.
C. Lorenzen:
Všichni psi, kteří "pracovali", byli také vysloveně krásní. Dále je
rozlišováno mezi vystavovaným od vlastníka, od chovatele nebo od
profesionálního obchodníka. V USA je absolutně normální, že pes za
výstavní sezonu nebo než je šampion, je předán obchodníkovi, co pak
klidně může stát 10000 dolarů. Bylo pro nás potěšení vidět, jak
startovalo například 160 šampionů v jedné třídě (psi a feny) v jednom
kruhu, bez toho aniž by se vyskytly problémy. Tuto disciplínu jsme
mohli během celé výstavy vždy pozorovat. Vždy každý vystavovatel věděl
kdy je nařadě a když svého psa nepředváděl, byl podřízen personálu
kruhu, vždy!
J. Janda:
Pes je tisíce let přítel člověka a takové to komerční
"hospodářsko-obchodní" zpracování mi připadá více či měně odlidštěné -
jako panenka "Barbie", ale nechme srst stranou. Jaký máte názor na tzv.
"americkém typu"?
C. Lorenzen: Slyšeli
jsme z předstihu vlastně mnoho negativního o amerických psech, a byli
jsme příjemně překvapeni co jsme na vlastní oči viděli. Nebyly žádné
přetěžké hlavy, velice, velice dobré figury (hluboká a široká hruď),
výrazná síla kostí zejména zadních končentin, velmi dobré zaúhlení
vpředu i vzadu, nádherné běhy, neviděli jsme žádného psa, který by
běžel úzce se sevřenými hlezny. Žádný pes neměl otevřené pysky. K
vyzdvižení je v každém případě povaha všech vystavených psů, všichni
byli jak požaduje standard, opravdu mimořádně přítulní, laskaví.
Všichni psi, jedno v jaké třídě startovali, ať mladí či staří byli
dobře trénovaní v postoji i v pohybu.
J. Janda: Našel jste něco, co se Vám nelíbilo, nebo co můžete v Americe kritizovat?
C. Lorenzen:
Co nám tak moc nevyhovovalo, byla výška. Myslíme si, že tito psi jsou v
průměru trochu menší, než naši u nás v Evropě. U některých psů jsme
měli dojem, že se možná trénovalo až moc, zrovna co se týče držení
ohonu.
J. Janda:
Pokud Vám dobře rozumím, nabyli jste dojmu, že jste buď přišli na jinou
planetu v jiné galaxii nebo novofundlanďani v Americe jsou zcela jiní
než se všeobecně myslí. Tedy američtí psi vykazují víc "ušlechtilosti",
než se nás snaží přesvědčit někteří chovatelé se svými psi hrubého
typu. Co bych chtěl ještě rád vědět, zda jste zde viděli vchlípená
víčka, která jsou zcela vlhká a často zahleněná.
Pane Jando, chci Vám říci
následující na téma typ. Psi, kteří nám jsou předváděni jako tzv.
americký typ, jsme v USA neviděli. Psi s přetěžklou hlavou pocházeli
podle nás spíše z "chovu přehnaného v typu". A pokud skutečně byl někdy
z USA importován pes tak přetěžkého typu, (v hlavě, pozn.překl.), byl
takový pes exportován z dobrých důvodů (jinými slovy: měli dost dobrý
důvod se jej zbavit, pozn.překl.). Zcela souhlasíme s Vaší domněnkou o
postavě, že američtí psi vykazují skutečně něco ušlechtilosti. Také my
si myslíme, že koupání, kartáčování a stříhání v USA je přehnané, ale
když jdeme na výstavu my, tak své psi připravujeme podobně, protože je
to přece výstava krásy a člověk by měl přece divákům ukázat udržovaného
psa. K Vaší poslední otázce mohu říci, že jsme neviděli psy očividně
operované, ale ta možnost tu je. Také my jsme slyšeli o veterinářích,
kteří umí se skalpelem zacházet. Zkrátka a dobře jsme poznali pěkné psy
a mnoho milých lidí.
J. Janda: Děkuji Vám ve jménu klubu za Váš rozhovor. překlad: Jakub Janda - septima, Eko Gymnasium Praha |