Zpravodaj 3/2006

Hostouň 2006

Written by Petr Šimek on .

Setkání na rybníce v Hostouni je již tradiční. Ve čtvrtek jsme se sjeli a v pátek začal výcvik. Pan Thomas Schreiber měl vypracovaný plán výcviku, se kterým nás prostřednictvím překladatele pana Jandy seznámil.

Protože základem každého výcviku je poslušnost, každá dvojice (psovod se psem) absolvovala sondu poslušnosti a ovladatelnosti psa na suchu. K tomu nám ideálně posloužilo přilehlé hřiště. Chůze se změnami rytmu, obraty, zastavení, odložení ve všech polohách, přivolání a průchod skupinou osob. To vše, spolu s hodnocením pana Schreibera, dalo každému psovodovi obraz, ze kterého zjistil, co musí svého psa učit, případně na co se ve svém výcviku zaměřit, aby mohl dále postupovat.

Zájem o aport a aportování samotné je ve výcviku psa veledůležitou disciplinou, bez které se výcvik psa a záchranářský obzvlášť, neobejde. I zde každý zjistil, co zanedbal, v čem chybuje a z doporučení Thomase se dozvěděl, jak dál pokračovat. V těžkých cvicích vysílání do směru a v ovladatelnosti na dálku máme všichni co dohánět.

Ačkoliv bylo horko a na hřišti bylo stínu jen poskrovnu, musím pochválit zájem a disciplinu všech zúčastněných. Snad jen šarvátka dvou psů nám trošku nabourala klídek a pohodu. Jejich psovodům však jistě ukázala nutnost přitlačit v potlačování jejich dominance a zlepšení ovladatelnosti.

Odpoledne a další dny se výcvik soustředil už na vodu. Pan Thomas Schreiber nám naplánoval výcvik na vodě tak, že jsme začínali jednoduchými cviky dovednosti a vodních prací. Myslím, že i ti, kdo své psy nikdy zvlášť necvičili, byli překvapeni zájmem a chápavostí svého psa. Opravdu je zjevné, že novofundlák má práci ve vodě „v krvi“ a že při správném vzájemném vztahu on rychle pochopí, co se po něm žádá a pokud dojde k chybám, či nepřesnostem, je to jen vina psovoda – psa soustavněji necvičí, není důsledný a hlavně neví jak svůj požadavek psovi „vysvětlit“.

V sobotu už jsme si prakticky vyzkoušeli dovednost a speciální vodní práce, zařazené do zkoušky z výkonu dle mezinárodního zkušebního řádu. Někomu to šlo lépe, jinému hůře, ale myslím si, že to pro všechny bylo velkým přínosem a že to všechny zúčastněné „chytlo“. Proto jsme se také dohodli, že ve výcviku vodní záchrany chceme pokračovat dle svých možností a budeme se snažit své psy připravit ke složení zkoušky.

Oba večery jsme se krásně pobavili, jak už je při našich setkáních pravidlem, probrali jsme mnoho více i méně důležitých problémů, zazpívali si a v sobotu jsme dokonce čelili vichřici a rukou společnou jsme zachránili vybudované zázemí před odletem.

Po probdělé noci, zmáčeným a unaveným se nám do vody v neděli už moc nechtělo. Zvítězil ale náš zdravý sportovní duch a disciplinovanost. A tak jsme absolvovali námětová cvičení (záchrana osoby vypadlé ze člunu, záchrana tonoucího za skupinou koupajících se lidí, aj.), která nám šibal Thomas připravil. Odpoledne jsme se po rozebrání a úklidu tábora rozjížděli do svých domovů v dobré náladě a spokojeni s krásně a plodně využitým víkendem s tím, že se budeme scházet častěji, ve výcviku budeme pokračovat a snažit se dosáhnout co nejlepších výsledků, abychom dokázali, že naši novofundláci jsou skutečně pracovním plemenem, které je hodno obdivu a lásky.

Mnohokrát děkujeme za profesionální vedení výcviku, odborné rady a věnovaný čas panu Thomasu Schreiberovi. Děkujeme i jeho děvčatům (i naší Kačence), která kvůli nám ve vodě mrzla a neměla to s námi mnohdy lehké. Já mimoto děkuji i všem účastníkům srazu za snahu, disciplinu a osobní hezký pocit že nás opět trochu přibylo. Přibylo zase pár lidí, kteří by chtěli a budou se snažit s novofundlákem něco dokázat.

Tak všem moc držím palce a do dalšího srazu ahoj!

Petr Šimek

Vytisknout